Orbis Pictus
演唱：PKF - Prague Philharmonia、Josef Feco、Stanislav Vavřínek、Ondrej Krajňák、Jan Šťáva、Petr Fiala、Kamil Slezák、Rostislav Fraš、The Czech Philharmonic Choir of BrnoSólo (bas)
Chceš-li být králem, dám ti království – vládni sobě samému.
Nelze si představit žádné opravdovější, slavnější
a Boží vznešenosti bližší království, než je to,
které máme ve svém nitru.
Užívej tedy svého práva, kdo ses narodil jako člověk,
a ujmi se vlády nad sebou.
Jinak své postavení snížíš pod úroveň zvířat
a to, čím tě vybavil tvůj Bůh, nebude k ničemu.
Uč se příkladem mnohých, co tobě přísluší činit,
čemu pak vyhnout se máš, neb druhých osud nás učí.
Tisíc učitelů neudělá učence z člověka,
který se nechce učit,
a tisíc hlídačů neochrání člověka před hříšnými činy,
jestliže si on sám neuhlídá svou čistotu.
Každý z nás sám za sebe vydá počet Bohu.
Každý bude odpovídat sám za sebe.
Každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.
Co člověk zaseje, to také sklidí.
A tak každý shledá jen ty konce, k nimž směřuje.
Sólo (mezzosoprán)
Mnozí lidé jsou jako slepí, přicházejí na svět a nevědí ODKUD,
žijí na světě a nevědí PROČ,
odcházejí z něho a nevědí KAM.
Dokud jsou zde, nezabývají se vážnými záležitostmi
a považují život za povyražení.
Vymýšlejí si marnosti, zabývají se marnostmi,
radují se z marností, kojí se marnými nadějemi, podobnými snům,
až nakonec se sami do marnosti propadnou.
Rozvažujeme-li, co je to,
co zachovává naše veškerenstvo i jednu každou věc o sobě v náležitém stavu,
shledáme, že to není nic, naprosto nic jiného než ŘÁD.
Neboť všecko, co je uspořádáno, zachovává svůj stav neporušený potud,
pokud zachovává řád, opustí-li řád, chřadne, kolísá, padá a boří se.
Sbor
Schopnost ovládat člověka, vládce všeho, je tedy umění nad všechna ostatní,
a to i tehdy, když jde pouze o sebevládu,
o vládě nad jinými, kdož s námi sdílejí lidskou výjimečnost, ani nemluvě.
Cílem lidské společnosti je obecný pokoj
a bezpečnost a blaho lidu má být nejvyšším zákonem
kterékoli republiky i kteréhokoli království.
Proto musí být zastaveno všechno,
cokoli může nějakým způsobem lidskou společnost znepokojovat, zaplétat a obtěžovat
nebo trhat svazky obecného i soukromého bezpečí.
Každý stav ať se vrátí ke svým úkolům, aby se nemátly obory působnosti.
Každý konej svou práci mlčky, ale účinně.
Správa pravdy a spravedlnosti ať se děje zákony, nikoli zbraní.
Na soudních dvorech a na shromážděních ať není dovoleno,
aby vládla lest a moc, nýbrž právo.
Nic nemůže vládnout, pokud samo není zvládnuto
a nemůže vládnout dobře, pokud to nedělá podle určitých pravidel
a nemůže vládnout trvale, pokud tato pravidla nejsou neměnná.
A proto se mnohým říším ve světě vede zle.
Ti kdo vládnou jiným, neumějí ovládat sami sebe.
Nevládnou podle pevných pravidel a překrucují je podle libosti
a jak sami říkají podle potřeby okamžiku.
Vždyť my, Evropané jsme přece roztříštěni
nekonečným množstvím filozofických, politických a náboženských názorů,
přičemž je kterákoli strana přesvědčena, že ona stojí za pravdou,
zatímco ostatní ji opustily.
Domnívá-li se tedy kdo, že má, nebo má-li opravdu, něco Světla, Řádu a Pravdy,
ten nechť se oddá tiché vnitřní radosti, chválí Boha a nechť se zdrží závisti.
Tedy ty, Hospodine, BOŽE náš, dej nám srdce veselé,
abychom sloužili slávě tvé, kde každý může.
Tváť je velebnosti moc i sláva i vítězství!
Doslov:
Celý můj život bylo putování, neměl jsem vlast; trvale se měnil můj útulek, nikde a nikdy jsem neměl stálý domov. Ale teď už je na dohled nebeská vlast, k jejím branám mne dovedl můj vůdce, světlo mé, můj Kristus – ten, co mne předešel, aby mi připravil místo v domě svého otce, kde je mnoho příbytků. A brzy přijde, aby mne vzal k sobě, a abych také já byl tam, kde je on. Toto je tedy mé jedno nezbytné, zapomenout na vše, co mám za sebou a spěchat k čestné odměně svrchovaného božího povolání.
Chceš-li být králem, dám ti království – vládni sobě samému.
Nelze si představit žádné opravdovější, slavnější
a Boží vznešenosti bližší království, než je to,
které máme ve svém nitru.
Užívej tedy svého práva, kdo ses narodil jako člověk,
a ujmi se vlády nad sebou.
Jinak své postavení snížíš pod úroveň zvířat
a to, čím tě vybavil tvůj Bůh, nebude k ničemu.
Uč se příkladem mnohých, co tobě přísluší činit,
čemu pak vyhnout se máš, neb druhých osud nás učí.
Tisíc učitelů neudělá učence z člověka,
který se nechce učit,
a tisíc hlídačů neochrání člověka před hříšnými činy,
jestliže si on sám neuhlídá svou čistotu.
Každý z nás sám za sebe vydá počet Bohu.
Každý bude odpovídat sám za sebe.
Každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.
Co člověk zaseje, to také sklidí.
A tak každý shledá jen ty konce, k nimž směřuje.
Sólo (mezzosoprán)
Mnozí lidé jsou jako slepí, přicházejí na svět a nevědí ODKUD,
žijí na světě a nevědí PROČ,
odcházejí z něho a nevědí KAM.
Dokud jsou zde, nezabývají se vážnými záležitostmi
a považují život za povyražení.
Vymýšlejí si marnosti, zabývají se marnostmi,
radují se z marností, kojí se marnými nadějemi, podobnými snům,
až nakonec se sami do marnosti propadnou.
Rozvažujeme-li, co je to,
co zachovává naše veškerenstvo i jednu každou věc o sobě v náležitém stavu,
shledáme, že to není nic, naprosto nic jiného než ŘÁD.
Neboť všecko, co je uspořádáno, zachovává svůj stav neporušený potud,
pokud zachovává řád, opustí-li řád, chřadne, kolísá, padá a boří se.
Sbor
Schopnost ovládat člověka, vládce všeho, je tedy umění nad všechna ostatní,
a to i tehdy, když jde pouze o sebevládu,
o vládě nad jinými, kdož s námi sdílejí lidskou výjimečnost, ani nemluvě.
Cílem lidské společnosti je obecný pokoj
a bezpečnost a blaho lidu má být nejvyšším zákonem
kterékoli republiky i kteréhokoli království.
Proto musí být zastaveno všechno,
cokoli může nějakým způsobem lidskou společnost znepokojovat, zaplétat a obtěžovat
nebo trhat svazky obecného i soukromého bezpečí.
Každý stav ať se vrátí ke svým úkolům, aby se nemátly obory působnosti.
Každý konej svou práci mlčky, ale účinně.
Správa pravdy a spravedlnosti ať se děje zákony, nikoli zbraní.
Na soudních dvorech a na shromážděních ať není dovoleno,
aby vládla lest a moc, nýbrž právo.
Nic nemůže vládnout, pokud samo není zvládnuto
a nemůže vládnout dobře, pokud to nedělá podle určitých pravidel
a nemůže vládnout trvale, pokud tato pravidla nejsou neměnná.
A proto se mnohým říším ve světě vede zle.
Ti kdo vládnou jiným, neumějí ovládat sami sebe.
Nevládnou podle pevných pravidel a překrucují je podle libosti
a jak sami říkají podle potřeby okamžiku.
Vždyť my, Evropané jsme přece roztříštěni
nekonečným množstvím filozofických, politických a náboženských názorů,
přičemž je kterákoli strana přesvědčena, že ona stojí za pravdou,
zatímco ostatní ji opustily.
Domnívá-li se tedy kdo, že má, nebo má-li opravdu, něco Světla, Řádu a Pravdy,
ten nechť se oddá tiché vnitřní radosti, chválí Boha a nechť se zdrží závisti.
Tedy ty, Hospodine, BOŽE náš, dej nám srdce veselé,
abychom sloužili slávě tvé, kde každý může.
Tváť je velebnosti moc i sláva i vítězství!
Doslov:
Celý můj život bylo putování, neměl jsem vlast; trvale se měnil můj útulek, nikde a nikdy jsem neměl stálý domov. Ale teď už je na dohled nebeská vlast, k jejím branám mne dovedl můj vůdce, světlo mé, můj Kristus – ten, co mne předešel, aby mi připravil místo v domě svého otce, kde je mnoho příbytků. A brzy přijde, aby mne vzal k sobě, a abych také já byl tam, kde je on. Toto je tedy mé jedno nezbytné, zapomenout na vše, co mám za sebou a spěchat k čestné odměně svrchovaného božího povolání.